Jací jsou Španělé?

Španělé platí za temperamentní, společenské a velice komunikativní národ, který je ve svých projevech hlučný a rád a často se baví. Důvodem k oslavě může být v podstatě cokoliv a španělská fiesta je mezinárodní fenomén, který do Španělska každoročně láká řadu lidí.

Guiris

Turistům se ve Španělsku říká “guiris”. Toto slovo pochází z dob válek o španělský trůn v první polovině 19. století, kdy se tak označovali příslušníci vojenských jednotek, které měly ve znaku “GRI”, a často šlo o cizince.

A jak se nejlépe pozná guiri? Samozřejmě když si objedná nápoj sangria, který celý svět považuje za oblíbený letní nápoj Španělů a oni se jen usmívají, protože je to perfektní marketingový produkt, ale oni si raději dají “tinto de verano”. Sangria prý vznikla tak trochu jako z nouze ctnost mezi studenty, když si chtěli udělat party a zpracovali zbytky z ledničky (různé ovoce, pozůstatky vín z předchozích pařeb, limonády apod.). Všechno smíchali a nízkonákladová fiesta mohla začít. Naproti tomu tinto de verano je opravdu mezi místními oblíbený letní nápoj a připravuje se z červeného vína, lehce oslazené sodovky (“gaseosa”) případně citrónové limonády, spousty ledu a kousků citronů. 

Tykání

Španělská mentalita má ale jednu zásadní charakteristiku, a to je tykání. Pro Středoevropana naprostý šok, když přijde třeba k zubaři a doktorka mu tyká a očekává, že jí bude taky tykat. Tykáte si s číšníky v restauraci, s prodavačkami, lékárnicemi, s vaším potenciálním šéfem u pracovního pohovoru, prostě automaticky a téměř všude. Z jisté tradice se vyká snad jen osobám vysokého věku. Je to velmi osvěžující a osvobozující, odstraňuje to řadu zbytečných bariér a je to určitý prvek, který vnáší mezi lidi uvolněnější a přátelštější atmosféru.

Jméno a příjmení

Španělé mají dvě příjmení: jedno po matce a jedno po otci. V oficiálním styku se používá příjmení po otci a staví se za křestní jméno. Rovněž křestní jméno může mít podobu složeniny (dvou křestních jmen – např. José Antonio). Vedle naší dvojslovné klasiky sestávající z jednoho křestního jména a z jednoho příjmení mají Španělé tříslovní či čtyřslovní složeninu, kde dvě poslední slova jsou zaručeně příjmením.

Dochvilnost

Ve Španělsku sice platí středoevropský čas – tedy stejný jako v ČR (vyjma Kanárských ostrovů, kde je o hodinu méně), ale přesnost je zde švýcarský pojem nahrazenými flexibilitou a trpělivostí, bez nichž se ve Španělsku dlouhodobě neobejdete. Rovněž nemůžete vždy počítat s tím, že když se s někým z místních dohodnete na schůzce, že bude přesný.

Žlutá nosí smůlu

A pozor, ve Španělsku si na sebe neberte nic žlutého. Místní věří, že žlutá nosí pořádnou smůlu. Pokud tedy nechcete být centrem zvláštní pozornosti (například vás mohou všichni neustále pozorovat, jestli náhodou nezakopnete), vyhněte se žluté. A všimněte si, že na Španělích ji neuvidíte. Paradoxní je, jak silně je tato barva zastoupená v jejich státní vlajce. 

Úterý 13.

Naopak pátek 13. nevadí, protože Španělé (stejně jako např. Řekové nebo obyvatelé některých zemí Latinské Ameriky) mají za smolný den úterý 13. Úterý se totiž španělsky řekne “martes” a je pojmenováno po římském bohu války Martovi (španělsky “Marte”), proto se tak také jmenuje rudá planeta Mars (pro svou barvu, která symbolizuje destrukci, krev a násilí). Zároveň podle legendy došlo zrovna v úterý 13. k onomu osudovému omylu ve zmatení řečí, které způsobilo zmatek kolem Babylonské věže a konec budování města Babylon.

Starý španělský popěvek tak nabádá: “V úterý 13. se nežeň, nenaloďuj ani nevycházej z domova.” (En martes 13, ni te cases, ni te embarques, ni de tu casa te apartes.).

Zdroj: spanelskyptacek.cz